Na konci padesátých let se do Čejče přivdala a z rodného domu v Dubňanech si do života odnesla lásku k slováckým písním, krojům a lidovému umění.
Dlouho ji lákalo vymalovat jasnými barvami typické stavby regionu, vinné sklepy. Nejprve se pustila do malování žúdra rodinného sklepa. Později podobnou službu prokázala některým přátelům a známým a dnes už najdeme Pod Búdami víc jak dvacítku sklepů, které paní Daňhelová vymalovala, nebo na nich opravila zašlou malbu.
Začátky pro ni nebyly nijak snadné, na všechno musela přijít sama. Ve své práci se ale nechala vést především citem a podvědomě se vracela k prostředí, v němž vyrůstala, ke svým kořenům. Přijímala ale také přátelskou pomoc. Odborně uměl poradit malířský mistr Zdeněk Horáček, pomohla i Kateřina Malíková při hledání vzorů.
Paní Daňhelová si vypracovala vlastní postupy, drží se pravé slovácké barevnosti – červené, modré, žluté a zelené. Její malba se vyznačuje jasnými barvami, subtilními ornamenty a typickým hroznem, který je osobní značkou čejčské malérečky.


