Čejč je obcí starobylého rázu a poprvé se připomíná v roce 1222. V roce 1335 se poprvé jmenuje městečkem s právem konat týdenní trhy, vařit a prodávat pivo. V roce 1459 byla obec podle písemných záznamů již pustá, neboť utrpěla těžké ztráty za husitských válek.
Znovuzaložení Čejče
V roce 1769 nařídila císařovna Marie Terezie zorání obecních pastvin u Čejče, aby byly na takto získané půdě zakládány nové osady. Tehdejší správce císařských statků, svobodný pán Posch, povolal z Lotrinska a Franche - Comté francouzské rodiny ke kolonizaci uherských statků. Tyto rodiny pocházely z kraje Besanconského, panství Dorna, z vesnice Deservillers.
První polovina 19. století přinesla obci velký rozvoj. V roce 1825 přestavěl podnikavý čejčský občan Poduška místní zájezdní hostinec na patro a zřídil zde lázně s léčivým sirným pramenem. Hned v prvních letech přivábily lázně mnoho hostů z blízkého i vzdálenějšího okolí a k jejich rozkvětu napomáhal v následujících letech i rychlý rozvoj Čejče.
Kolonizace Čejče
Pole nacházející se na katastru bývalého městečka obdělávali zčásti sedláci ze sousedních Hovoran, zčásti byla orána čejčským dvorem, největší část ale ležela ladem jako pastvina.
Tehdejší nový ředitel císařských statků baron Adam Bosch nechal v roce 1770 přivést z Vídně na císařské panství nové francouzské osadníky z Lotrinska a Franche Comté, Pravděpodobně měl s francouzskými vystěhovalci z počátku jiné úmysly, proto je z Vídně po jejich příchodu poslal do Holíče a Šaštína. Počátkem roku 1771 nařídil vrchnostenskému úřadu v Kobylí vymezit v Čejči místa na 30 čtvrtlánických usedlostí a zaopatřit potřebný materiál k jejich zbudování. Osada byla založena podle slovanského způsobu – třicet příbytků ve dvou rovnoběžných řadách, mezi řadami vznikla francouzská třída široká 25 m.
V průběhu léta přišlo z Uher do Čejče 45 rodin, u nichž víme jméno francouzského hospodáře, odkud pocházeli, počet chlapců a dívek, jakou měli hotovost, zda se hlásili po příchodu v roce 1770 ve Vídni, včetně jejich povolání. Nad známý počet 45 rodin v přehledném seznamu jsou známa ještě jména dalších devíti rodin, ale bez podrobného popisu, tedy celkem 54 rodin, jež přišly v tom roce do Čejče.
V letech 1771 – 1772 byla katastrofální neúroda, drahota a hlad. Oběti moru padlo 50 kolonistů. Francouzi nebyli na stavební práce moc zruční, a tak stavba vesnice pokračovala velmi pomalu. V důsledku těžkostí nakonec v Čejči ke konci roku 1772 zůstalo pouze 17 rodin, zbývající místa obsadili především domkaři sousedních Hovoran, těm šla stavba příbytků lépe od ruky.
Nová osada, která byla původně plánována jako čistě francouzská, se tak již od svého založení stala vesnicí s obyvatelstvem etnicky smíšeným, což mělo mít do budoucna vliv na brzkou asimilaci francouzských kolonistů.
Kulturní památky
Nejvýznamnější památkou je barokní socha Sv. Kajetána, zbudovaná v roce 1722 nákladem hraběnky Liechtensteinové . Socha je dnes umístěna v ulici Nádražní řádek. Z roku 1866 se v místním parku dochoval náhrobek pruského podmaršálka Friedricha von Clausewitz.
Další informace
![]() Osobnosti spjaté s Čejčem |
![]() Vlajka a znak obce |
![]() Obecní kroniky |
![]() Židé v Čejči |